V srpnu 2013 odmítla manažerka penzionu Modřín, Anežka Pollová, obsloužit tehdejšího prezidenta republiky, Miloše Zemana. Svůj postoj hájila slovy: "Neztotožňujeme se s jeho názory a jeho projev nás uráží. Jeho volební kampaň byla nesnesitelná a celkově sympatizujeme spíš s Karlem Schwarzenbergem. Ať to udělá někdo jiný, nám to radost neudělá."

Píše se rok 2023 – tedy je téměř o deset let později – a veřejností zmítá poněkud jiná kauza: Majitelka krnovské pekárny Slovanka, Jana Pernická, na ceduli před pekárnou upozornila, že nepeče z ukrajinského obilí.

Osobně se domnívám, že toto je naprosto relevantní informace, neboť spotřebitel by měl znát složení zboží, které si kupuje. Já jako spotřebitel rozhodně pečivo z mouky, u níž byl v zahraničí prokázán výskyt zdraví nebezpečných pesticidů, kupovat odmítám – a mám právo vědět, které výrobky ukrajinskou mouku obsahují – a které nikoli. Dodávám, že zde nejde o postoj k ukrajinskému obyvatelstvu – ale o zodpovědnost vůči svému zdraví. Slovensko, Polsko, Maďarsko, Rumunsko a Bulharsko tuto mouku na své trhy pustit nechtějí, a to ze dvou důvodů: 1) Byl v ní prokázán výskyt nebezpečných pesticidů a 2) Výrazně levnější mouka ze zahraničí ohrožuje domácí zemědělce. Z obou těchto důvodů hodlám podpořit tuzemské producenty – a nikdo mi nemá co diktovat, jaké zboží si smím či nesmím koupit.

V roce 2013 mnoho rádoby liberálních voličů prohlašovalo, že majitel penzionu si může obsloužit, koho chce – a že má právo hosty odmítnout. K tomu dodám, že odmítnout někoho pro nesouhlas s jeho názory je na hraně demokracie, kdy každý host si zaslouží být obsloužen stejně.

Zajímalo by mě, jaká část tehdejších diskutérů, kteří se manažerky penzionu zastávali, po deseti letech otočila – a majitelce krnovské pekárny má za zlé, že si dovolí péct, co chce a z čeho chce.

Je alarmující, jak se z kauzy, která se primárně týká ohrožení zdraví spotřebitelů, stává ideologický boj, kdy by se část populace radši otrávila, než by odmítla závadné zboží. Jí stačí prohlášení ministra zemědělství, že je vše kontrolováno.

Já politikům zásadně nevěřím. Pro mě je rozhodující, že v zahraničí závadné vzorky objeveny byly – a nevěřím v zázraky, že všude kolem se našla závada, jen v České republice je vše v pořádku. Navíc mi zcela chybí snaha ministra zemědělství podpořit české zemědělce. On je svým politickým rozhodnutím naopak likviduje.

Je hrůzné, jak ti, kteří neváhají vybít desetitisíce kuřat v zájmu prevence, zavírají obě oči nad pesticidy v mouce, aby náhodou nebyli označeni za „dezoláty“.

Není to přitom poprvé, kdy zahraniční dovoz obsahoval zdraví škodlivé složky. V roce 2019 připutovalo do České republiky 3,6 tun závadného polského masa, v letech 2016 a 2017 zde byl problém s polskými vejci, atd.

Je přímo donebevolající, když se ke štvanici na majitelku krnovské pekárny přidávají i média. Ta by si spíše měla klást otázku, jak je možné, že obilí původně určené pro hladovějící v Africe, je kontaminované – a s klidem by tam bylo dodáno.

Pokud si fanatičtí podporovatelé Fialova kabinetu hodlají dobrovolně ničit zdraví své a svých blízkých, jistě by jim v tom nemělo být bráněno. Oni ale nesmí bránit nám ostatním, když zcela oddáni tržním principům a mechanismům svobodné volby chceme konzumovat zboží jiné.